Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 5 je klíčová. Žáci perspektivou zvolených rolí pracují ve skupinách s prameny. Analyzují a interpretují dokumenty, které obdrželi ve složkách pro jednotlivá povolání. Poté ve skupině formulují hypotézy ve vztahu k otázkám a problémům, které vyvstaly z uvedení do příběhu, a závěry prezentují před ostatními skupinami ve třídě.
Učitel rozdělí žáky do skupin dle zvolených povolání a poskytne jim následující instrukce pro práci s prameny.
Učitel plní roli moderátora. V průběhu samostatné práce s prameny připomíná klíčové problémové otázky, které vyvstaly z předchozí práce: Co se ve skutečnosti v Číhošti stalo? Orientuje žáky či studenty k perspektivám jejich modelových rolí. Hlídá čas. Posléze řídí tempo prezentace, shrnuje závěry. V průběhu prezentace učitel zpřístupní jednotlivé složky pramenů, aby mluvčí mohli odkazovat přímo k pramenům.
Pro potřeby navazující domácí práce si žáci mohou prameny stáhnout na webové adrese: historie1950.dejepis21.cz/prameny/.
Žáci obdrželi soubory pramenů souvisejících s příběhem Josefa Toufara. Rozdělili se do skupin dle zvolených rolí (povolání) a vztahu k příběhu. Soubory textových a ikonických pramenů tematicky odpovídají profesním úhlům pohledu. Učitel modeluje poznávací situaci jako pátrání po stopách minulosti. Cíl pátrání naznačují otázky a problémy, které vzešly z dosavadního rozboru filmových ukázek.
Samostatná práce s prameny klade zvýšené nároky na organizaci výuky. Učitel věnuje pozornost tomu, jak si žáci rozdělili úkoly. Konkrétní žák intenzivně pracuje pouze s jedním pramenem. V rámci skupinové práce pak žáci následně shrnují dílčí závěry do celku. Nutnost kooperace rozvíjí sociální a komunikační dovednosti žáků.
Samostatná práce s prameny si dále dává za cíl rozvoj analytických a interpretačních dovedností. Žáci si kladou otázky, ve vztahu k nim čtou prameny a návazně formulují možné odpovědi na problémy, které z Historie 1950 vystupují. Pátrací otázky se zaměřují na porozumění lidskému jednání v historickém kontextu. Nutná kooperace v rámci skupiny a následná prezentace hypotéz rozvíjejí u žáků i studentů schopnost odpovědně argumentovat.
Soupis pramenů k Historii 1950 je rozdělený dle jednotlivých herních rolí. Dokumenty jsou sestaveny tak, aby zaměřovaly pozornost na téma, které souvisí se zvolenou rolí. Místní politici vnímají události perspektivou obce a mohou se zamýšlet nad současným významem Josefa Toufara pro Číhošť. Novináři reflektují roli tisku v celém příběhu a promýšlejí, jak by měla média informovat o historických událostech dnes. Právníci sledují v Historii 1950 problematiku viny a trestní odpovědnosti, zamýšlejí se nad právním rozměrem případu a odpovídajícími možnostmi vyrovnávání se s minulostí. Vyšetřovatelé pátrají po tom, jak se věci ve skutečnosti odehrály. Soupis obsahuje podrobnější informace o pramenech a jejich původu.
Historii 1950 jsme během přípravy testovali na několika školách různých typů (základní školy, střední odborné školy i gymnázia). Předpokládáme, že některé praktické zkušenosti z klíčové situace, kdy žáci samostatně pracovali s prameny, mohou být pro další učitele zajímavé. Proto jsme se rozhodli některé reflexe zachytit.
Naše pilotování přineslo pozitivní zjištění: dramatický příběh Josefa Toufara žáky zaujal. Motivovalo je též setkání s dobovými archiváliemi. Přítomní učitelé se shodli v tom, že pátrání po záhadných okolnostech číhošťského zázraku oslovilo i jedince, kteří byli jindy v hodinách dějepisu pasivní.
Pokud byly zpočátku problémy se zapojením žáků, osvědčilo se nám hlasování. Historie 1950 nabízí řadu problémových otázek, k nimž nelze zaujmout jednoduše pasivní postoj: Kdo si myslí, že zázrak zinscenoval farář Toufar? Kdo si myslí, že vše připravila StB? Kdo souhlasí s domněnkou, k níž se dopracovali právníci? Hlasování donutilo i pasivnější žáky, aby se zapojili do pátrání.
Průběžné zdůrazňování herních rolí se nám vždy vyplatilo. Často jsme žáky oslovovali jejich rolí: Co tomu říkají novináři? Když se žáci s povoláním ztotožnili a přijali situaci za svou, tak to posílilo jejich zájem o prameny. Pracovní skupiny se většinou vytvářely spontánně. Žádná z rolí nebyla plošně upozaděna. Často docházelo k hravé „profesní“ interakci mezi skupinami, která posílila tvůrčí atmosféru v hodině. Nutno ovšem podotknout, že v této fázi nebyl ve třídě pořádek, a žáci se mnohdy dostali i do vzájemných sporů.
Nechyběly ovšem ani negativní zkušenosti. Ukázalo se, že hlavní problém představuje časová náročnost Historie 1950. Jakmile se žáci zdrželi u konkrétního problému o chvíli déle, riskovali jsme, že nestihneme hodinu dotáhnout do konce (tj. zadat domácí práci). Důsledně jsme proto dbali na dodržování časového plánu i za cenu přerušení zajímavé diskuze. Nedořečené otázky a problémy se ale neztratily, často se zhodnotily právě v domácí práci. Když jsme se přesto ocitli v kritickém skluzu, tak jsme výrazně zrychlili tempo u situací 6 a 10, případně jsme je obě přeskočili.
Během vymezeného času (10 minut) žáci nikdy nestihli prameny plně vytěžit. Přínosné byly ovšem i dílčí postřehy. V průběhu prezentací si žáci poskládali střípky informací do širšího celku: formulovali odpověď na jednu z klíčových otázek (Proč by Josef Toufar inscenoval zázrak? Kdo jiný mohl stát v pozadí zázraku? Kdo nese vinu za Toufarovu smrt?). Nejednoznačnosti a mezery je podněcovaly ke kladení otázek, s nimiž se do pramenů znovu vraceli. Zájem o minulost, který Historie 1950 vyvolala, se vyplácelo využít i v navazující práci (prezentace domácích úkolů v další hodině, výklad na související téma, práce s rodinnou pamětí).
