Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 2 seznamuje žáky se základními fakty prostřednictvím ukázky z dokumentárního filmu Číhošťský zázrak potřetí (1991, r. Jindřich Polan). Při analýze a interpretaci ukázky vede učitel žáky k tomu, aby logicky utřídili nové znalosti a návazně formulovali otázky a problémy související s příběhem Josefa Toufara a číhošťským zázrakem. Učitel směruje výstupy do pracovního listu.
Učitel rozdá žákům pracovní listy. Zdůrazní, že jsou na počátku pátrání a mají před sebou první pramen, který musí informačně vytěžit. Nabídne žákům herní role, z jejichž perspektivy vstoupí do příběhu a budou pátrat po stopách minulosti.
Po zhlédnutí ukázky z filmu Číhošťský zázrak potřetí klade učitel důraz na analýzu pramene. Vede žáky k tomu, aby z něj vytěžili co nejvíce informací. Průběžně připomíná perspektivu herních rolí.
Herní role představují povolání, jejichž úhel pohledu zdůrazňuje jistý typ informací a zároveň naznačuje jejich možné společenské využití. Na výběr jsou role místních politiků, novinářů, právníků a vyšetřovatelů. Jednotlivá povolání zapojují informace do různých společenských kontextů. Místní politici spravují obec, novináři prostřednictvím médií informují veřejnost, právníci prosazují pomocí zákonů spravedlnost, vyšetřovatelé odhalují trestné činy.
Ukázka z filmu Číhošťský zázrak potřetí seznámí žáky se základními událostmi, které souvisely s historickým dramatem z roku 1950. V poměrně sevřené formě shrnuje informace potřebné k základní orientaci v souvislostech příběhu faráře Josefa Toufara.
Učitel předpokládá, že se žáci v rámci domácí přípravy seznámili s příběhem Josefa Toufara. Analýzu filmové ukázky využívá i k tomu, aby mohli žáci svá zjištění prezentovat. Učitel předpokládá, že představa, s níž žáci vstupují do výuky, se bude v průběhu hodiny měnit. Tento proces je vhodné v průběhu výuky reflektovat: Co jste věděli o Josefu Toufarovi na počátku našeho pátrání a co nového o něm víte teď?
Učitel vede žáky k tomu, aby si nad tímto pramenem zvolili určitou roli (pomyslné povolání), z jejíž perspektivy budou nadále příběh sledovat. Vybraný úhel pohledu zapojuje dějepisné poznání do sociálního kontextu, o němž mají žáci představy odvozené z přirozené zkušenosti či populární kultury. Dějepisné znalosti z této perspektivy „něčemu“ slouží, jsou užívány s určitým cílem. Na základě každodenní sociální praxe si žáci dovedou představit, jak jedná policista, o co jde právníkovi a v čem spočívá práce novináře. Učitel může tyto představy v rámci diskuze nad ukázkou moderovat a rozvíjet.
Žáci zapisují do pracovního listu zjištěné informace. Učitel s pomocí prezentace směruje jejich pozornost ke klíčovým postavám, místům a událostem příběhu. Žáci uspořádávají zjištěné informace dle časové osy, promýšlejí kauzální souvislosti a zvažují význam jednotlivých faktů v celku příběhu. Učitel se snaží o to, aby poznávací situace měla charakter pátrání po stopách minulosti.
Do Historie 1950 vstupujeme ze současnosti (2014) a nedávné minulosti (prostřednictvím filmu z roku 1991). Obdobných pevných bodů můžeme v současném společenském kontextu vytyčit více. Současné připomínání Josefa Toufara se neomezuje jen na počin designéra Duška. Žáci se mohou ve svém okolí, a zejména v současné mediální realitě setkat s postoji, které se od „pirátské“ instalace bez povolení liší. Na Josefa Toufara vzpomíná i katolická církev, jak dokládá zahájení procesu beatifikace v dubnu roku 2013. Ve veřejném prostoru nalezneme i jiné formy památky na umučeného kněze. Těmito dalšími příklady může učitel ilustrovat vstupní scénu (neoficiální památník Jana Palacha a Josefa Toufara), aby ji zasadil do širšího a reprezentativnějšího kontextu.
