Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 4 spojuje události v Číhošti s historickým kontextem doby. Příběh Josefa Toufara je zasazen do širších souvislostí politických procesů v roce 1950. Prameny určené k analýze a interpretaci jsou opět založeny na dětské perspektivě. Jedná se o dětské rezoluce k procesu s Miladou Horákovou a spol., uložené v Národním archivu. Žáci pracují s prameny ve skupinách a následně prezentují své závěry před třídou. Nová a překvapivá zjištění u nich vyvolávají poznávací nejistotu. Nutí žáky k tomu, aby přehodnotili své dosavadní postoje. Učitel podněcuje žáky, aby si kladli nové otázky a vraceli se k předchozím pramenům. Průběžně odkazuje na současnou školní praxi.
Učitel rozdělí žáky do skupin a rozdělí jim jednotlivé prameny (školní dopisy z rezoluční kampaně k procesu s Miladou Horákovou a spol.). Zdůrazní časovou souvislost: číhošťský zázrak i proces s Miladou Horákovou se odehrály v roce 1950.
Lze předpokládat, že další souvislosti žáci objeví v rámci analýzy a interpretace pramenů, které obdobně jako ty předchozí pocházejí ze školního prostředí. Učitel moderuje práci s dopisy, odkazuje na klíčové otázky. Jednotlivé skupiny následně před třídou prezentují závěry.
Učitel může otázky z prezentace rozdělit do skupin. Nabízí se následující řešení:
Vybrané prameny mají podvratný potenciál. Lze předpokládat, že se ocitnou v rozporu s domněnkami, k nimž žáci dospěli v rámci předchozí práce. Žáci sice snadno porozumí situaci, v níž jiní žáci píšou k soudu, aby žádali co nejpřísnější potrestání obviněných, chybí jim však povědomí o dobovém kontextu. Z této neznalosti vzniká otázka: Co to bylo za dobu, v níž museli žáci základní školy psát dopisy k soudu? Učitel toto napětí využívá a zasazuje „školní“ problematiku do širších historických souvislostí (politické procesy, stalinismus, dobová sociální praxe ad.).
Školní rezoluce k procesu s Miladou Horákovou a spol. zpětně zaměřují pozornost na roli dětí v číhošťském případu a vedou žáky k tomu, aby k pramenům přistupovali obezřetně, pátrali po zkreslení a manipulaci. Učitel využívá povědomí žáků o sociálním mechanismu školy, aby obě události (číhošťský zázrak i proces s Horákovou) zasadil do širších souvislostí. Klade důraz zejména na další aktéry a perspektivy: Jak dění ve škole vnímali rodiče, jak učitel, jak vedení školy?
