Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 7 seznamuje žáky s dalším typem „školního“ pramene. Jedná se o dobovou učebnici. Při analýze a interpretaci učebnicových textů, které vytvářejí negativní obraz církve, si žáci kladou otázky. Učitel připomíná výstupy dosavadní práce. Aktualizuje téma ve vztahu k současným učebnicím. Žáci si uvědomují, jak mohou vznikat stereotypy, zamýšlejí se nad cíli a hodnotovým zaměřením dějepisného vzdělávání.
DOLEŽAL, Jan a kolektiv, Obrázky z dějin: učebnice vlastivědy pro 4. postupný ročník národních škol, Praha 1950.
Učebnice vlastivědy pro čtvrtý ročník představovala nejen v padesátých letech vstup do dějepisné látky na základní škole. Lze ji využít jako pramen vhodný pro rekonstrukci sociálního kontextu, v jehož rámci se utvářely představy dětí o národních dějinách. Učebnice ilustruje, jakým způsobem byl v rámci dějepisného vzdělávání formován obraz církve jako nepřítele lidu. Pramen upozorní žáky na to, že dětská perspektiva souvisí i s dobovým pojetím školní výuky. Učitel směruje žáky k tomu, aby si všímali zvláštností dobového výkladu národních dějin (za Karla IV. se u nás prostým lidem dobře nevedlo) a postřehli rozdíly oproti současné školní praxi a pojetí dějepisu.
Dobová učebnice dějepisu představuje pramen, s jehož pomocí můžeme vytvořit zajímavou poznávací situaci. Kromě konkrétní historické látky (v našem případě období Karla IV. a tzv. temna) pramen vypovídá též o dobovém pojetí dějepisného vzdělávání, a navíc zasazuje znalosti do společenského kontextu. Staré učebnice se na první pohled liší od těch současných. Tyto rozdíly lze využít jako podnět k interpretaci hlubších posunů v pojetí školního dějepisu.
Vybrané pasáže z učebnice vlastivědy obrací pozornost žáků od sexuálního zneužívání mládeže k obecnějším souvislostem, v jejichž rámci byl dobově vytvářen negativní obraz církve. Výklad z učebnice může zasadit dílčí postřehy z doposud analyzovaných pramenů do dobového kontextu. Žáci díky prameni porozumí tomu, proč byla církev považována za „nepřítele lidu“, a postřehnou souvislosti mezi tímto rámcovým dějepisným výkladem a obrazem faráře Josefa Toufara jako strůjce falešného zázraku.
