Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 6 navazuje na pramen z předchozí situace a umožňuje žákům, aby prostřednictvím analýzy a interpretace výslechového protokolu dále rozvíjeli dovednosti související s mediální a historickou gramotností. Pro žáky základních škol může být téma obvinění z pedofilie příliš náročné, učitel pak může celou situaci přeskočit. Žáci si kladou otázky a zpochybňují důvěryhodnost pramene. Prostřednictvím kritického čtení rozvíjejí mediální gramotnost. Učitel látku aktualizuje (vztahuje historii k současnosti) a směruje žáky k tomu, aby kriticky reflektovali společenské stereotypy.
Pátý dodatek k výslechovému protokolu (Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, spis ZV-122 MV) vznikl ve Valdicích 22. února 1950 a obsahuje vynucené přiznání Josefa Toufara k pedofilii (protokol hovoří o „homoseksuelní úchylce“). Vyšetřovatelé donutili kněze k podpisu protokolu fyzickým násilím. Kriminalistická expertiza z roku 1994 zpochybnila autenticitu výpovědi, obdobně vyznívají i svědectví pracovníků StB, která byla shromážděna v rámci vyšetřování v roce 1968 a po roce 1989.
Učitel směruje žáky k tomu, aby rozvíjeli znalosti a dovednosti užité a osvojené v předchozí práci s prameny. Lze předpokládat, že žáci budou k protokolu přistupovat s nedůvěrou. Učitel tyto kritické reakce podněcuje a vyzývá žáky k tomu, aby svá podezření dokládali analytickými postřehy a formulovali problémové otázky.
Témata homosexuality i pedofilie jsou dnes aktuální a značně kontroverzní. Míru aktualizace historické látky proto učitel zvažuje s ohledem na konkrétní třídu a rámcové cíle vzdělávání. Lze předpokládat, že odkaz na současné případy pedofilie kněží může vést ke kontroverzní diskuzi. Taková poznávací situace může být velmi produktivní, klade však nároky na schopnost učitele moderovat případné spory. Svědectví Josefa D., který jako chlapec ve výpovědi z roku 1950 obvinil faráře Toufara ze zneužívání, bylo záměrně zařazeno před výslechový protokol. Svědectví někdejšího žáka číhošťské školy, které pochází z roku 1993, posiluje nedůvěru vůči obvinění Josefa Toufara z pedofilie. Díky kritickému odstupu, který vzpomínka Josefa D. zprostředkuje, by neměli žáci sklouznout k reprodukci informací z vyšetřovacího protokolu, ale měli by si nad pramenem klást otázky.
Příběh Josefa Toufara upozorňuje žáky na to, že kněží byli obviňováni z pedofilie již v minulosti a že tato obvinění mohla být využívána též k ideologické manipulaci. Obdobná zkušenost rozvíjí kritický odstup žáků od informací zprostředkovaných současnými médii, rozvíjí jejich mediální gramotnost a směruje je k reflexi sdílených stereotypů nejen o církvích a náboženství.
Učitel může v těchto souvislostech směrovat pozornost žáků k reflexi toho, jakou roli obvinění ze zneužívání dětí hrálo v širším kontextu vyšetřování. Proč byl Josef Toufar obviněn z „homoseksuální úchylky“? Proč se o údajném zneužívání mládeže nehovořilo na tiskové konferenci ministerstva vnitra k zázraku 6. března 1950? Proč tuto informaci StB nezveřejnila? Je zřejmé, že celé vykonstruované obvinění, podepřené i výslechy dvou chlapců, sloužilo k psychickému nátlaku na vyšetřovaného. Toufar se měl přiznat k tomu, co bylo pro vyšetřovatele podstatnější než jeho údajná pedofilie – k inscenování zázraku.
Jak vznikly výpovědi dvou chlapců o zneužívání, jehož se na nich měl dopustit farář Toufar? V úzké návaznosti na neúspěšný průběh vyšetřování (Josef Toufar se nechtěl přiznat k inscenování zázraku) se dva příslušníci StB (Václav Hrabák a Miloš Hrabina) vypravili do Číhoště, aby získali svědectví. 21. února 1950 vyslýchali dva zdejší chlapce. Podle pozdějších svědectví příslušníků StB měly tyto výpovědi na vyšetřovaného zdrcující dopad a výrazně přispěly k tomu, že se k inscenaci zázraku přiznal. Je zřejmé, že vznikly účelově, aby posloužily k nátlaku na Josefa Toufara.
DRAŠNER, František, Číhošťský zázrak, zpráva o P. Josefu Toufarovi, Praha 2002, s. 80.
Dodatek č. 5 ze dne 22. února 1950 obsahující přiznání k homosexuálním stykům s chlapci má ze stylizačního hlediska zcela jiný charakter než všechny ostatní texty, jde o předem připravený monologický projev postrádající konkrétnost a detailnost výpovědi typickou pro ostatní zápisy výpovědí.
Citace ze znalecké expertizy Kriminalistického ústavu z 16. 9. 1994.
Zdroj: Archiv Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, č. j. 37/ Vt - 94 – Rá.
