Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 8 je klíčová. Učitel zadává žákům samostatnou domácí práci a v navazující hodině otevírá prostor pro prezentaci výstupů. Žáci si tvůrčím způsobem upevňují osvojené znalosti. Komplexně uplatňují dovednosti, jež rozvíjejí jejich historickou gramotnost. Při psaní učebnicového textu o Josefu Toufarovi žáci reflektují proces dějepisného vzdělávání a zamýšlejí se nad významem historie pro současnost.
V návaznosti na analýzu a interpretaci dobové učebnice vlastivědy z roku 1950 se žáci zamýšlejí nad současnou podobou dějepisného vzdělávání. Učitel je směruje k tomu, aby si všímali rozdílů a pokusili se je osvětlit s ohledem na proměny historického kontextu: Jak se učil dějepis v roce 1950 a jak se učí dnes?
Jako domácí úkol zpracovávají žáci text do současné učebnice dějepisu. Upevňují si tak znalosti, jež v průběhu výuky získali, a komplexním a tvůrčím způsobem uplatňují klíčové dovednosti (analyzují a interpretují prameny, snaží se porozumět lidskému jednání v dobovém kontextu, užívají pojmy, formulují hodnotící postoje k minulosti). Učitel zváží, jak a k čemu výstupy z domácí práce využije. Jako ideální se jeví prezentace textů před třídou a jejich navazující reflexe v diskuzi. Z domácích prací mohou žáci sestavit drobnou výstavu.
Samostatná tvůrčí práce představuje efektivní způsob, jak didakticky zhodnotit výstupy z výuky. Žáci se při tvorbě domácího úkolu vrací k problémům a otázkám, které řešili na hodině. Zpětně si upevňují osvojené znalosti, samostatně pracují s pojmy, jež využívali společně s učitelem při práci s prameny v hodině. Žáci mají možnost dále posunout či změnit postoje, k nimž se při výuce dopracovali. Domácí úkol modeluje zajímavou situaci: žáci přijímají herní roli autora učebnice dějepisu, jedná se o záměnu rolí, která může být nejen zábavná, ale též velmi poučná. Prostřednictvím herní role reflektují žáci proces dějepisného vzdělávání. Nad dílčím příběhem Josefa Toufara si kladou otázky po smyslu dějepisného vzdělávání a významu historie pro současnost.
Samostatně si žáci opatřují i obrázky, jimiž mají dle instrukcí text do učebnice dějepisu doplnit. Učitel směruje jejich aktivity nejen k tvůrčí aktivitě (žáci si obrazovou přílohu sami nakreslí), ale též k vyhledávání zdrojů na internetu. Při psaní žáci vnímají vztah obrazu a textu, zamýšlejí se nad jazykovým stylem učebnice. Reflektují roli modelového čtenáře.
Důležitou roli v domácím úkolu mají otázky, jež žáci pro text učebnice navrhují. Odrážejí totiž vzdělávací cíle, s nimiž si žáci dějepisnou výuku nejen o Josefu Toufarovi a číhošťském zázraku spojují. Právě na navržené otázky se může soustředit navazující diskuze, neboť v nich se postoje žáků k minulosti odrazí v zhuštěné podobě. Při analýze a interpretaci textů, které sami napsali, žáci využívají dovednosti, jež si osvojili při práci s prameny. Učitel zdůrazní podobnost poznávací situace, a směruje tak žáky k tomu, aby celý vzdělávací proces reflektovali a hodnotili.
