Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situaci 10 může učitel v časové tísni přeskočit. Konfrontace žáků s obtížně přijatelnými postoji a novými perspektivami zde dále pokračuje. Prostřednictvím analýzy a interpretace dobového svědectví (výpověď Karla Krajanského) přehodnocují žáci své dosavadní závěry a postoje. Pramen otevírá perspektivu obyčejného člověka jako aktéra historických událostí. Žáci si uvědomují, že historii nelze jednoduše objektivizovat, ale že je potřeba zohlednit různorodost perspektiv.
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, spis ZV-122 MV.
Hodina směřuje k závěru. Učitel se snaží zdůraznit klíčové otázky a problémy, které budou žáci reflektovat v navazující domácí práci (textu). Svědectví Karla Krajanského o pohybu kříže rozšiřuje Historii 1950 o novou perspektivu: osobní prožitek svědka událostí z 11. prosince 1949. Zaměřuje úhel pohledu znovu na otázky, co se v Číhošti vlastně stalo a jaký může mít tato událost význam pro současnou společnost.
Výpověď Karla Krajanského vnáší do Historie 1950 perspektivu jedince (obyčejného člověka). Dění v kostele žákům doposud zprostředkovaly protokoly z vyšetřování, propagandistický film z roku 1950, výpovědi pracovníků StB, hraný snímek či veřejně vyjádřené postoje pamětníků z dokumentu z roku 1991. Krajanského výpověď nabízí popis niterného prožitku, který může představu žáků o události oživit. Krajanský pochybuje, že pohyb viděli ostatní. Má pocit, že se jednalo o zlé znamení určené pouze jeho osobě. Nová perspektiva umožňuje žákům, aby pohyb kříže viděli perspektivou „obyčejného člověka“. Pojetí zázraku se zde vyvazuje ze souvislostí s institucí církve, ale jeví se jako prožitek čehosi nevysvětlitelného, nadpřirozeného. Učitel může otevřít otázku přítomnosti obdobných jevů v současné společnosti, aby téma aktualizoval (kruhy v obilí, léčitelství aj.).
Učitel by měl předpokládat, že v rámci zaujímání postojů k číhošťskému zázraku se žáci mohou ptát po jeho vlastním názoru. S touto situací by měl učitel předem počítat. Lze samozřejmě argumentovat obecně s důrazem na pluralitu možných názorů na události. Učitel zdůrazní, že není tak podstatné, zda šlo o zázrak, či nikoliv. Jako podstatnější se jeví zkušenost s nejednoznačností Historie 1950. Dějiny nelze jednoduše převést na objektivní a závaznou pravdu. K jednání lidí musíme zaujmout postoj, který vychází nejen z našich osobních hodnot, ale též z odpovědné práce s prameny. V dané situaci je ovšem vhodné, aby následovala praktická demonstrace a učitel vyjádřil i vlastní postoj k otázce: co se stalo v Číhošti, byl to zázrak, nebo nebyl? Takové postoje samozřejmě nelze předepisovat, záleží na konkrétní osobnosti učitele a jeho světonázoru a hodnotách. Učitel by však měl brát ohled na autoritu svého postavení ve třídě a možné nebezpečí, že silou své pozice strhne na svou stranu i žáky.
