Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situaci 6 může učitel v časové tísni přeskočit. Prostřednictvím ukázky ze snímku In nomine patris (2004, r. Jaromír Polišenský) se historie ukazuje z odlišných úhlů pohledu. Před žáky se perspektivou hraného filmu vyjevují nové problémy. V rámci analýzy a interpretace ukázky podněcuje učitel otázky, jež směřují k žánrové charakteristice filmu. Žáci si uvědomují, že je důležité věnovat pozornost i médiu, které daný obraz minulosti zprostředkuje. Promýšlejí, jak filmová řeč ovlivňuje vyznění obrazu.
Ukázka z hraného filmu In nomine patris zachycuje natáčení propagandistického filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950, r. Přemysl Freiman) v číhošťském kostele. Žáci analyzují filmovou ukázku v návaznosti na otázky, které kladli snímkům z roku 1950 a 1991.
Zachycená scéna zpřítomňuje další významné aktéry Historie 1950. Především filmařům, kteří natáčeli propagandistický snímek, nebyla dosud věnována výraznější pozornost. Jejich perspektiva obohacuje pohled žáků na události a otevírá další otázky a problémy.
Příběhy Josefa Toufara a číhošťského zázraku jsou didakticky zajímavé vzhledem ke zprostředkující medialitě pramenů: jinak ukazují události protokoly, jinak novinové články, fotografie či film. Žáky může zaujmout několik dobových vrstev filmového zpracování. V tomto ohledu je poznávací situace, kterou v rámci Historie 1950 modelujeme, jedinečně vybavena prameny. Události žákům zprostředkuje propagandistický film z roku 1950, publicistický dokument z roku 1991 a hraný snímek z roku 2004. Lze předpokládat, že toto vrstvení žáky zaujme a přitáhne jejich pozornost i k samotnému filmovému médiu: Jak se liší žánr dokumentu od hraného filmu? Musí být dokument nutně objektivnější než hraný film?
Rozšíření perspektiv nahrává i vybraná ukázka, která nabízí nezvyklý úhel pohledu: zachycuje vlastní natáčení, vystupují zde sami filmaři, jedná se o film o filmu. Učitel může v situaci, která orientuje pozornost žáků k postavě filmaře a k natáčení v Číhošti, připomenout informace a prameny ze složky pro vyšetřovatele. Tento soubor obsahoval řadu pramenů, které se natáčení i dobové prezentace snímku z roku 1950 dotýkaly. V nové poznávací situaci mohou žáci tyto prameny více informačně vytěžit.
Film o číhošťském zázraku měl být součástí rozsáhlé propagandistické kampaně zaměřené na diskreditaci církve. Silný politický tlak se odráží i v produkci snímku, který vznikl nejen v nezvykle velkém počtu kopií, ale též nebývale rychle. Od prvního natáčení v Číhošti (1. března 1950) do premiéry v kinech (10. března 1950) uběhlo jen několik dní. Proticírkevní informační kampaň měla vyvrcholit politickým procesem, v němž měli být vedle řadového faráře Josefa Toufara obviněni i významnější představitelé církevních institucí. Počítalo se s tím, že na tiskové konferenci vystoupí sám Josef Toufar, aby osvětlil veřejnosti, jak zázrak zinscenoval. Farářova smrt propagandistické využití číhošťských událostí zkomplikovala, chyběl hlavní obviněný a jeho veřejné přiznání. Nakonec proběhl „pouze“ proces s řeholníky. Konal se v Praze ve dnech 31. března až 5. dubna 1950. K vysokému trestu (25 let odnětí svobody) v něm byl odsouzen mimo jiné opat premonstrátského kláštera v Želivě Vít Tajovský, který se měl dle obžaloby podílet na přípravě falešného zázraku v Číhošti.
Krátce po procesu následovala tzv. akce K, v jejímž rámci Bezpečnost obsadila mužské kláštery v republice. Zásah se dotkl 216 řeholních domů, internováno bylo 2376 řeholníků. Součástí kampaně bylo též vyhoštění diplomatického zástupce Vatikánu z Československa Ottavia de Livy, k němuž došlo 16. března 1950. Na Historii 1950 můžeme navázat výklad o širším kontextu církevní politiky v době stalinismu.
