Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 4 úzce navazuje na předchozí poznávací situaci a vytyčuje si totožné cíle. Chce u žáků vyvolat nedůvěru vůči pramenům. Při analýze a interpretaci ukázky z filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950, r. Přemysl Freiman) si žáci kladou otázky. Příběh se před nimi otevírá jako problém, který vyžaduje řešení. Učitel podněcuje poznávací nejistotu a moderuje diskuzi. Výstupy směruje do pracovního listu.
Další ukázka z filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení nabízí vysvětlení pohybu kříže na oltáři kostela v Číhošti. Žáci si zapisují informace do pracovního listu. Ideologicky zaměřený výklad by u nich měl vyvolat pochybnosti o pravdivosti informací. Učitel je směruje k rozporuplným momentům snímku a podněcuje jejich pátrání po tom, jak to bylo ve skutečnosti. Orientuje pozornost žáků k detailům, které mohou být důležité pro vyznění filmu (práce s kamerou, mluvené slovo, střih aj.). Učitel zdůrazňuje, že přes důležité detaily je možné získat z pramene klíčové informace. Dále modeluje „pátrací“ situaci s důrazem na herní role. Žáci potřebují dostatek informací, aby mohli ke klíčovým otázkám případu zaujmout jasné stanovisko.
Klíčový výstup této poznávací situace představují problémové otázky: Proč by Toufar inscenoval zázrak? Jak vysvětlíme pohyb kříže v Číhošti, pokud odmítneme výklad filmu z roku 1950? Učitel orientuje žáky, aby tyto otázky jasně formulovali. Představují důležité východisko a předpoklad navazující samostatné práce s prameny. Otázky by měli žáci formulovat sami, učitel pouze podněcuje a moderuje pátrání.
Po analýze ukázky se žáci rozdělí do skupin dle zvolených rolí. Dostanou složky s důkazy, díky nimž se dozvědí další důležité informace. Nová zjištění by jim měla umožnit, aby formulovali vlastní domněnky k předeslaným otázkám.
Třetí ukázka opět pochází z propagandistického filmu z roku 1950. Bezprostředně navazuje na předchozí scénu a odhaluje, jak to mělo s číhošťským zázrakem být ve skutečnosti. Ukázka zaměřuje pozornost především na mechanismus, s jehož pomocí měl být zázrak inscenován. Má demonstrovat, jak to farář Toufar udělal. Způsob provedení zázraku se jeví jako vhodné téma pro analýzu a interpretaci pramene. Rozbor postupuje stejným způsobem jako v předchozích ukázkách. Toto opakování otázek (Co jste v ukázce viděli? Jaké postavy v ní vystupovaly?) formuje interpretační dovednosti žáků.
Učitel směruje žáky k tomu, aby uvažovali o technické proveditelnosti inscenovaného zázraku. Takové cvičení může prověřit jejich technickou představivost. Pochybnosti by mohla vzbudit zejména následující zjištění:
Od otázky „jak“ by se pozornost žáků měla přesunout k otázce „proč“. Učitel zdůrazňuje sociální kontext rolí, které si žáci zvolili za své. Jak by v této situaci uvažoval novinář a jaké otázky by si kladl? Pokud žáci přijmou pátrací situaci za svou a zohlední-li též běžné představy o práci místních politiků, novinářů, právníků či vyšetřovatelů, pak by měly vyvstat otázky zaměřené na motivaci údajného Toufarova činu. Proč by Josef Toufar inscenoval zázrak?
V rámci analýzy a interpretace pramenů mohou vyvstat i další otázky. V této fázi představují klíčový výstup. Učitel není v roli toho, kdo nabízí informace a odpovědi, ale podněcuje další otázky, motivuje žáky k zájmu o další prameny. Po formulaci otázek se třída rozdělí do skupin dle zvolených povolání. Každá skupina dostane soubor pramenů k prostudování. Na základě těchto důkazů (stop minulosti) mají žáci formulovat odpovědi na předznačené otázky.
StB měla dle pozdějších svědectví problémy s rekonstrukcí mechanismu. Z počátku pracovali její příslušníci s verzí, podle níž křížek ovládal Toufarův společník (údajně kostelník) zpoza oltáře. Posléze se vyšetřování přiklonilo k tomu, že vše ovládal farář přímo z kazatelny. Technici StB měli velké potíže s uvedením mechanismu do provozu, dle některých svědectví se jej v úplnosti vůbec nepodařilo zprovoznit. V rámci vyšetřování, které v souvislosti s číhošťským případem v 90. letech vedl Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, proběhl pokus o rekonstrukci postupu, jenž byl popsán ve vyšetřovacím spise a zachycen ve filmu z roku 1950. Mechanismus nefungoval.
Žáky by mohlo zajímat, kdo v ukázce vystupuje. Z dostupných pramenů vyplývá, že muž na kazatelně je skutečně kněz Josef Toufar. Kvůli utrpení ve vyšetřovací vazbě jej blízcí ani farníci z Číhoště nepoznali. Předpokládalo se, že roli faráře sehrál někdo z pracovníků StB. Na základě článků, které v roce 1968 publikoval v deníku Lidová demokracie novinář Jiří Brabenec, se rozšířila legenda, že v roli Toufara vystoupil prokurátor Karel Čížek. Tuto verzi potvrdila i kniha Stalo se v adventu. Toto literárně zpracované pojetí číhošťského zázraku vyšlo nejprve v exilu a po roce 1989 i v Československu (STRÖBINGER, Rudolf – NEŠVERA, Karel, Stalo se v adventu: „číhošťský zázrak“, Praha 1991). Tuto verzi posílil i televizní film In nomine patris (2004, r. Jaromír Polišenský), který se zmiňovanou knihou inspiroval.
Záběry Josefa Toufara na kazatelně pořídili příslušníci StB v noci z 23. na 24. února 1950 (natáčel Jaroslav Černý), tedy ještě před začátkem natáčení propagandistického snímku. Scéna byla do filmu posléze vstřižena. V ostatních záběrech, které pořídili již filmaři, vystupuje příslušník StB Vladimír Průša. Jedná se o záběry rukou, které z kazatelny ovládají mechanismus, a postavy figuranta, jenž vystupuje na kazatelnu a předvádí pohyb rukou k oltáři. Nakolik byl zdravotní stav Josefa Toufara vážný, dokládá fakt, že krátce po návštěvě číhošťského kostela zemřel (25. února večer).
Žáci mají k dispozici prameny, díky nimž mají šanci tyto informace sami vypátrat. Učitel je může v tomto úsilí podpořit. Klíčová je výpověď příslušníka StB Josefa Bokra z roku 1962, v níž tento účastník obou natáčení popisuje, jak příprava propagandistického snímku probíhala. Tento pramen je ve složce určené těm, kteří si vybrali roli vyšetřovatelů.
