Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 1 slouží jako expozice příběhu. Má žáky překvapit a zaujmout. Vizuální prostředky propagandistického filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950, r. Přemysl Freiman), z něhož pochází úvodní ukázka, působí dnes velmi nezvykle. Mohou u žáků vyvolat i smích. Učitel podněcuje žáky k analýze a interpretaci filmu, a připravuje si tak půdu pro navazující práci s ukázkami z hraného filmu z roku 2004 a dokumentu z roku 1991.
Ukázka zachycuje propagandistický výklad číhošťského zázraku. Využijeme ji jako vizuálně působivou expozici k práci s moderními filmovými ukázkami ze snímku In nomine patris (2004, r. Jaromír Polišenský), které zprostředkují různé profesní perspektivy v Historii 1950. V kontrastu k hranému snímku je film z roku 1950 založen na velkém vyprávění, které zasazuje události v Číhošti do globálního zápasu mezi dobrem a zlem, svět je černobíle rozdělen: jsme my a jsou oni. Užité prostředky filmového jazyka (animované pasáže, patetický komentář a hudba v kombinaci s dokumentárními záběry) působí dnes velmi nezvykle. Ukázka nabízí otevřenou ideologickou manipulaci, která může dnes vyznít až komicky. Jednotlivé postupy manipulace se snadno poddávají analýze, ukázku tak můžeme využít k reflexi dobové propagandy.
Ukázku z propagandistického snímku z roku 1950 využíváme s předpokladem, že žáky zaujme a přitáhne k tématu. Užité prostředky filmového jazyka jsou natolik poplatné době, že orientují pozornost žáků od obsahu k formě sdělení. Od počátku hodiny se tak zdůrazňuje perspektiva kritického diváka, který nepropadá iluzi skutečnosti, ale vnímá i rétoriku zprostředkujícího média – v tomto případě filmu. Tento kritický odstup je důležitý pro naplnění vzdělávacích cílů v případě všech tří snímků (z let 1950, 1991 a 2004). Poznávací situace, kterou v rámci hodiny učitel modeluje, se nezaměřuje pouze na obraz historických událostí, ale na reflexi filmu jako média kolektivního vzpomínání. Učitel směruje pozornost žáků také k dobovému sociálně-kulturnímu kontextu, v němž filmy vznikaly. Žáci tak nejen poznávají minulost, ale rozvíjejí též dovednosti, jak s ní nakládat. Dějepisné vědění se v poznávací situaci zapojuje do sociálních souvislostí. Žáci mají příležitost, aby pochopili, že v historickém poznání nejde jen o to, aby si zapamatovali fakta. Aplikace usiluje o to, aby historii představila jako živou součást přítomnosti, jako vědění, které k něčemu slouží.
Helena Wagnerová byla učitelkou na škole v Číhošti. Natáčení filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení probíhalo dosti spontánně, jak dokládají svědectví pracovníků StB, která shromáždil vojenský soud v Táboře v roce 1968. Režisér Freiman se v mnohém odklonil od ideového plánu, který sestavil scenárista Jan Kliment. Donutily ho k tomu také technické problémy, které souvisely s neúspěšnou rekonstrukcí mechanismu v kostele. Z toho důvodu se natáčela řada záběrů vesnice, obdobně vznikly i scény v číhošťské škole. Také Josef Zounek skutečně žil v Číhošti, byl to rolník a obýval dům přímo před číhošťskou farou.
DRAŠNER, František, Číhošťský zázrak, zpráva o P. Josefu Toufarovi, Praha 2002, s. 138–140.
