Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
V situaci 9 dochází k žánrovému posunu a další změně perspektivy. Historii 1950 nově zprostředkuje dokumentární film z roku 1991, který vtahuje žáky do didakticky nosné situace: vidí pamětníky z Číhoště, jak v roce 1991 vzpomínají na události z roku 1950. Na rozdíl od hraného filmu dokument obrací pozornost žáků od historie k paměti. Učitel v nové poznávací situaci opakuje otázky a problémy, jež vyvstaly z předchozí práce s ukázkami. S ohledem na blížící se závěr hodiny směřuje k shrnutí jednotlivých úhlů pohledu. Žáci opakují analytické a interpretační kroky, které užívali v předchozí činnosti.
Ukázka z filmu Číhošťský zázrak potřetí (1991, r. Jindřich Polan) staví žáky do nové poznávací situace. Scéna dokumentuje veřejnou projekci filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950, r. Přemysl Freiman), která proběhla v roce 1991 v kině v Ledči nad Sázavou. V publiku jsou obyvatelé Číhoště a pamětníci událostí z roku 1950. Projekce byla spojena i s diskuzí o filmu a číhošťském zázraku, kterou moderoval katolický kněz Alois Kánský.
Pamětníci odhalují nepřesnosti a zkreslení, která film z roku 1950 obsahoval a jejichž prostřednictvím manipuloval dobové diváky. V centru pozornosti je filmová postava kněze. Diváci v kině se shodují na tom, že to nebyl Josef Toufar. Záznamy StB a výpovědi svědků naopak dokládají, že muž na kazatelně byl skutečně farář z Číhoště.
Ukázka zachycuje zajímavou situaci: obyvatelé Číhoště (mnozí pamětníci událostí z roku 1949 a 1950) sledují společně v kině po více než čtyřiceti letech film Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Jsou v roli diváků, což se podobá poznávací situaci žáků, kteří se také s časovým odstupem dívají na filmy o číhošťském zázraku.
V centru naší pozornosti jsou reakce diváků na film z roku 1950. Zajímají nás postoje, které místní pamětníci z Číhoště vůči snímku zaujali. Obdobně jako v předchozích případech podněcuje učitel žáky k tomu, aby zachycené lidské jednání vztáhli k hodnotovému kontextu: Proč lidé přišli do kina?
S novým filmem o číhošťském zázraku se mění i historický kontext, z nějž do minulosti nahlížíme. Hraný film In nomine patris z roku 2004 rekonstruoval události z roku 1950 prostřednictvím dramatického příběhu. Divák mohl podlehnout iluzi, že se ocitl přímo v historickém dění. Snímek z roku 1991 díky dokumentárnímu zaměření výrazněji odkazuje k době svého vzniku. Zaměřuje se především na to, jak se lidé v roce 1991 vztahují k událostem z roku 1950, co si o nich myslí. Toto reflexivní a dokumentární zaměření filmu Číhošťský zázrak potřetí umožňuje učiteli, aby vedl žáky k reflexi zprostředkujícího média.
Filmaři se při natáčení snímku Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, které probíhalo v Číhošti 1. a 2. března 1950, s Josefem Toufarem skutečně nesetkali, neboť ten byl již několik dní po smrti. Záběry zachycující kněze na kazatelně však vznikly dříve a byly do filmu dodatečně vloženy. Technik StB Jaroslav Černý je natočil při rekonstrukci zázraku, jež probíhala v kostele v noci z 23. na 24. února 1950. Z mnoha svědectví je zřejmé, že muž na kazatelně byl Josef Toufar. Násilné metody vyšetřovatelů se na jeho vzhledu odrazily natolik, že jej jeho farníci ve filmu nepoznali.
V roce 1968 se rozšířila legenda, že mužem na kazatelně byl prokurátor Karel Čížek. Tato informace se objevila v článcích o Josefu Toufarovi, které v deníku Lidová demokracie publikoval Jiří Brabenec. Tato verze je dodnes živá a občas se objevuje v médiích. Zkreslený obraz událostí posílil román Rudolfa Ströbingera a Karla Nešvery Stalo se adventu: „číhošťský zázrak“ z roku 1991 (poprvé vyšel v exilu v roce 1981), stejný motiv se objevil i v hraném filmu In nomine patris (2004). Nabízí se otázka, proč se tato legenda rozšířila a proč se stále vrací. Smyšlená scéna, v níž prokurátor cynicky nahrazuje zmučeného Toufara v roli filmového kněze, ukazuje v působivé zkratce metody StB a justice. Pro řadu čtenářů a diváků je tento obraz přijatelnější než složitější a méně dramaticky vyhrocená řeč historických pramenů.
Kdo byl muž v dlouhém černém kabátu, jenž vystupuje na kazatelnu? Svědci i prameny se shodují na tom, že se jednalo o pracovníka StB a Státního úřadu pro věci církevní Vladimíra Průšu. Filmaři se po roce 1989 k natáčení v Číhošti nijak nevyjádřili. Režisér Přemysl Freiman měl v hraném snímku z roku 2004 na rozdíl od jiných aktérů (Karel Čížek, Ladislav Mácha) pozměněné jméno (Neuman), což dokládá, že se v případě morální odpovědnosti filmařů stále jednalo o citlivé téma. Jeho role v historických událostech byla navíc pozměna tak, aby do popředí vystoupily i pozitivní stránky jeho charakteru (odpor vůči Čížkovi, pomoc Toufarově neteři, spor s kolegy o etice natáčení).
