Úvodní obrazovka
Hodina
Knihovna
Situace 8 nabízí poslední ukázku z hraného filmu In nomine patris (2004, r. Jaromír Polišenský). Směruje pohled žáků na filmaře a okolnosti vzniku propagandistického snímku z roku 1950. Učitel orientuje pozornost žáků k hodnotovému kontextu. Filmová scéna to usnadňuje, neboť zachycuje kontroverzi, v níž se odráží odlišné hodnoty postav. Učitel podněcuje žáky, aby se snažili porozumět jednání jednotlivých aktérů a aby je vztáhli k dobovým i současným hodnotám. Na podkladě historické události žáci modelují vlastní postoje k situaci.
Ukázka zachycuje práci filmařů ve střižně. Režisér Přemysl Freiman (Jiří Langmajer, ve filmu je jméno režiséra pozměněno na Neuman), kameraman Josef Robek (Pavel Kříž) a střihač snímku Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950, r. Přemysl Freiman) Miroslav Bárta (Miroslav Táborský) diskutují o filmu, který právě dokončují. Scéna je fiktivní, autor scénáře televizního snímku In nomine patris Jan Drbohlav takto zdramatizoval morální dilema, které skuteční filmaři mohli, ale také vůbec nemuseli řešit. Ačkoliv je ukázka založena spíše na umělecké představivosti než na historických pramenech, můžeme ji využít při výuce. Jejím prostřednictvím můžeme modelovat poznávací situaci, v níž budeme rozvíjet dovednost žáků odpovědně hodnotit jednání aktérů historických událostí. Diskuze mezi filmaři nasměruje pozornost žáků k hodnotám, jež dobově určovaly jejich postoje k tvorbě filmu.
Do mozaiky profesních perspektiv a souvisejících etických kodexů povolání přibyl poslední díl. Pohled filmařů je pro nás důležitý i s ohledem na fakt, že právě oni nám celou událost zprostředkují: máme k dispozici hned několik filmů o Číhošti: dobový „dokument“ z roku 1950 a hraný film z roku 2004. Na závěr hodiny budeme pracovat také s publicistickým snímkem z roku 1991, který je založen na velmi zajímavé situaci. Pamětníci událostí z roku 1950 a další obyvatelé Číhoště sledují v roce 1991 v kině v Ledči nad Sázavou propagandistický film z roku 1950 a vyjadřují se k němu. Filmařská perspektiva by tak měla obracet naši pozornost nejen k povolání, ale též k zprostředkujícímu médiu. Film v zásadní míře formuje představy o minulosti, které v současné době sdílíme. Je důležité, aby byli žáci vybavení kritickým povědomím o tom, jak toto médium, jehož prostřednictvím často vidíme dějiny, funguje. Za možný výstup takto zaměřené výuky můžeme považovat povědomí o žánrech či osvojení pojmů, s jejichž pomocí mohou žáci zhodnotit vztah filmového obrazu k historické skutečnosti.
Rozhovor mezi filmaři asi nejvýrazněji obnažuje hodnotový kontext, jenž určuje lidské postoje. Když se lidé rozhodují, jak se mají v konkrétní situaci zachovat, zohledňují různorodé účely a hodnoty. Mají nějakou životní zkušenost, mají určitá očekávání. V přítomném okamžiku se rozhodují v napětí mezi zkušeností a očekáváním. Učitel orientuje pozornost žáků k tomuto etickému kontextu, ke konkrétním hodnotám, k nimž se filmaři v rozhovoru vztahují. V této popisné fázi předpokládáme, že žáci zmíní několik důležitých témat rozhovoru (lítost, odpovědnost, pravda, vina). Na úrovni jednání směrují tyto hodnotové kontexty aktéry historického dění, aby se rozhodovali, zda budou mlčet, nebo mluvit; zda budou jen účelově pracovat, či zda svou práci vztáhnou i k širším hodnotovým souvislostem dobra a zla. Na základě rozboru ukázky orientuje učitel žáky k tomu, aby navrhli, jaký postoj by byl v dané situaci ideální. Tato reflexe představuje přípravnou fázi pro to, aby žáci v úplném závěru hodiny formulovali vlastní postoje k historickým situacím a aby je odpovědně zdůvodnili.
Hodnoty nejsou nadosobní a univerzálně platné, ale závisí na sociálním kontextu, v němž je lidé v jednání naplňují. Proto musíme vždy přihlížet k historickému kontextu, v němž se lidské rozhodování mezi dobrem a zlem odehrává. Učitel připomíná žákům, že se historický kontext roku 1950 liší od naší současnosti, a podněcuje jejich otázky po specifikách doby: V čem se liší pracovní podmínky dnešních filmařů od roku 1950? Co se perspektivou jejich povolání změnilo?
